Zbrojní zákon: KOLIK ZA ČERNOTU?
Posted on Neděle, 02. říjen 2011 @ 00:00:00 CEST od Jan_Tetřev
Od 1. ledna 2010 vstoupil v platnost nový trestní
zákon číslo 40/2009 Sb. Tato nová
norma má ke stovce stran hustě psaného textu a
není účelem tohoto článku ji celou
rozpitvávat. Nicméně podívejme se na
paragrafy, týkající se
trestných činů kolem zbraní, které
zajímají čtenáře našeho
časopisu.
zakon
Paragraf 279 tohoto nového předpisu
řeší otázku nedovoleného
ozbrojování, přičemž aktuálně
zní:
(1) Kdo bez povolení vyrobí, sobě nebo
jinému opatří nebo
přechovává střelnou zbraň nebo její
hlavní části nebo díly nebo ve
větším množství střelivo nebo
zakázaný doplněk zbraně, bude
potrestán odnětím svobody až na dvě
léta, zákazem činnosti nebo
propadnutím věci nebo jiné majetkové
hodnoty.
(2) Stejně bude potrestán,
kdo uvede do střelbyschopného stavu znehodnocenou zbraň nebo
na ní provede konstrukční změny
směřující k jejímu uvedení
do střelbyschopného stavu nebo na zbrani provede
konstrukční změny směřující ke
zvýšení její
účinnosti, nebo
kdo padělá, pozmění, zahlazuje nebo odstraňuje
jedinečné označení střelné zbraně,
které umožňuje její identifikaci.
(3) Kdo bez povolení
a) vyrobí, sobě nebo jinému opatří
nebo přechovává výbušninu v
množství větším než malém,
zbraň hromadně účinnou nebo součástky, jichž je k
užití takové zbraně nezbytně třeba, nebo
b) hromadí, vyrábí nebo sobě nebo
jinému opatřuje zbraně nebo ve značném
množství střelivo,
bude potrestán odnětím svobody na šest
měsíců až pět let.
(4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude
pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 3
jako člen organizované skupiny,
b) spáchá-li takový čin ve
větším rozsahu, nebo
c) spáchá-li takový čin za stavu
ohrožení státu nebo za
válečného stavu.
Vše zní poměrně logicky, ale hned s
prvním odstavcem budou mít někteří
laikové tak trochu problém. Jak se má
občan dozvědět, co je to větší
množství střeliva, jehož držení je
trestným činem a ne už jen přestupkem?
Víc než jeden náboj? Krabička? Plná
kapsa? Kýbl? Je zřejmé, že kolem definice
většího množství střeliva si
ještě užijeme. Někoho třeba začnou soudit za pár
shortek, které se mu válely ve skříni
a jinému projde plná kapsa jen jako přestupek. Je
zcela evidentní, že poslanci se zde rozhodli poskytnout
prostor soudcům, aby řešili případy
více méně individuálně s
přihlédnutím k aktuální
situaci. Pokud vyloučíme soudce a
státní zástupce-extremisty,
kteří jsou ze zbraní hysteričtí, mohlo
by to fungovat. První obvinění se budou
možná muset prosoudit všemi stupni
našeho soudnímu systému, aby se
úředně stanovilo, co to je
větší množství střeliva. Na
počátku bude nepochybně trochu zmatek, který
zapříčiní nestejný výklad
zákona jednotlivými soudy. A časem se to
sjednotí na nějaké
neoficiální nebo dokonce
oficiální, doufejme že rozumné hranici.
Je krabička
zapomenutých malorážkových patron z
II. světové války ještě přestupek nebo
trestný čin?
Bude také nutno stejným způsobem definovat pojem
značné množství střeliva (odst. 3,
písmeno b). Jak plyne ze skutečnosti, že za
značné množství střeliva hrozí
zákon větším trestem než za
větší množství, bude značné
množství střeliva víc než
větší množství střeliva. O kolik? O
krabičku, o kýbl, o vagon? Opět se tedy bude rozhodovat u
soudu a opět bude praxe nějakou dobu nejednotná, než se
stanoví nebo vžijí nějaká
pravidla.
Podobně se bude muset v soudních tahanicích
definovat, co to je množství výbušniny
větší než malé, jehož
držení je trestným činem. Zásobička na
malé letadlo nebo zásobička na
větší letadlo? Jsem moc zvědav, jaké
tabulky, resp. precedenty nám k tomu naše soudy
vytvoří. Jestliže alespoň někteří
čeští soudci střílejí a u
střeliva tudíž budou vědět, o čem je řeč, tak s
výbušninami jich, podobně jako většina
občanů, asi mnoho do styku nepřišlo. Takže se bude vařit ze
znaleckých posudků, které
bývají diametrálně
rozdílné.
Ovšem tento sortiment
už by se asi na přestupek uhrát nedal
Znehodnocenky
Novinka nepochybně je trestání za
uvedení znehodnocené zbraně do
střelbyschopného stavu. Léta naše
hromadné sdělovací prostředky (televize,
neodborný tisk) přicházely s informacemi o
rádoby znehodnocených zbraních,
které různí naši i
improtovaní experti uváděli do střelby
schopného stavu. Poslední novela
zbrojního zákona zavedla povinnost
oprávněných osob (znehodnocovatelů)
předkládat znehodnocené zbraně policii ke
kontrole, zda skutečně znehodnoceny byly. Nyní je jasně
stanovena trestnost znovuzprovoznění takovéto
zbraně. Takže to budou mít podvodníci
těžší.
Tento arzenál (byť
krásných zbraní) by při
nelegálním držení určitě
také nebyl přestupkem
Experti, kteří reaktivovanými znehodnocenkami
zásobovali černý trh, asi
přílišné
politování nezaslouží. To nebyly
zbraně pro sportovní střelce, myslivce nebo sběratele, ale s
největší pravděpodobností pro
kriminální živly. Za pochopitelné
považuji také trestání
lidí, kteří zlikvidují
značení střelné zbraně (po našem
výrobní číslo). Tohle
slušní lidé nedělají,
protože nemají důvod.
Horší než za Rakouska
Podívejme se nyní, jak byli za
nedovolené ozbrojování
trestáni naši předkové. Podle
starého rakouského zbrojního patentu z
roku 1852 osoba, která vyráběla zbraň nebo
náboje bez dovolení, mohla dostat trest
vězení od jednoho do 14 dnů! Pokud provozovala
nedovolený obchod se zbraněmi, hrozil jí trest od
tří dnů do jednoho měsíce! Pokud vyrobila
větší množství zbraní a
vzbudila důvodné podezření
„zlého
užívání“, mohla dostat tři
měsíce až jeden tok. Tolik tedy výrobci.
Pokud někdo vlastnil zbraň bez povolení, dostal za monarchie
pokutu od 10 do 100 zlatých nebo vězení od
tří dnů do jednoho měsíce. V případě
přitěžujících okolností to
však mohla být pokuta až 500 zlatých a
vězení do tří měsíců.
Odstranění
výrobního čísla je podle
nového zákona trestný čin.
Odstraňování čísel
bývá poměrně zbytečné, protože
moderní technika
dokáže toto číslo, pokud bylo poctivě
vyražené, přečíst. Nicméně
povrchová úprava zbraně při tom přijde k
úhoně jako na téhle duovce.
Kdo nosil zbraň (monarchie také rozlišovala
nošení a držení zbraně) bez
dovolení a neprokázal potřebu k
odvrácení hrozícího
nebezpečí, obdržel pokutu od pěti do patnácti
zlatých nebo vězení od jednoho do tří
dnů. V případě přitěžujících
okolností to však mohlo být 10 až 300
zlatých a vězení až na tři měsíce.
Naopak v případě že prokázal potřebu
odvrácení hrozícího
nebezpečí, trestán nebyl, ačkoli zbraň nosit
nesměl, což bylo jistě rozumné.
Nic moc tresty, že ano? A to byl patent vydán za onoho tolik
obávaného Bachova absolutismu. Přesto
stará monarchie vystačila s tresty, které
dnešního kriminálníka
pravděpodobně rozesmějí.
Staré Rakousko však mělo vězení u
okresních soudů, kde se tyto krátké
tresty mohly vykonávat bez zbytečných
nákladů a vytáček a pokuty byly
vymahatelné. Pěkně hned od četníků k soudu a
odtud pokud možno rychle do chládku nebo do kampeličky
vybrat peníze na pokutu. A ten chládek nebyla
žádná vězení s nabubřelými
výchovnými programy pro
nepřevychovatelné, rotou vychovatelů, psychologů a stravou
sledovanou dietology. To byl pořádný arest s
mizernou stravou (nechceš-li, pošli si naproti do
hospody), kam se nikdo nechtěl vrátit. Navíc k
osobám, které prošly
vězením, se tehdejší společnost
nechovala zrovna přívětivě. Dnes jsou někteří
kriminálnící za
mediální hvězdy. A s těmito tresty vydržela
spravedlnost na našem území až do
obsazení Československa nacisty v roce 1939.
Za
neoprávněné držení tohoto revolveru
jste za Rakouska mohli dostat
vězení od tří dnů do jednoho měsíce
nebo pokutu. Dnes to mohou být
teoreticky až dva roky
Poválečný zákon o zbraních
z roku 1949, který platil až do roku 1982, obsahoval i
ustanovení o trestech, ale ta se používala jen do
roku 1961, kdy vstoupil v platnost nový trestní
zákon. Sazby za nedovolené
ozbrojování byly v
poúnorových letech poněkud
mastnější. Kdo nedovoleně držel, vyrobil nebo
zobchodoval jednu zbraň, mohl být potrestán
vězením do jednoho roku a pokutou.
Kdo měl, vyrobil nebo prodal víc zbraní, mohl od
revoluční spravedlnosti dostat kriminál na tři
měsíce až tři roky. Nedovolené
ozbrojování bylo podle tohoto zákona
považováno za přečin. Podotkněme, že pokud se
nedovolené ozbrojování spojilo s
nějakou protistátní činností,
vše se hodnotilo výrazně přísněji
podle jiných paragrafů a vlastní
držení zbraně byla jen jedna z pořádně
přitěžujících okolností.
Podle trestního zákona z roku 1961 bylo za
trestný čin považováno pouze hromadění
zbraní a držení zbraně hromadně
účinné. Nedovolené držení
pouze jedné zbraně byl tehdy přestupek a někdy se podařilo
uhrát na přestupek i dvě zbraně.
Podle zákona č.150/1969 Sb. o přečinech, který
vstoupil v platnost roku 1970, bylo nedovolené
držení jedné zbraně přečinem a trestalo se sazbou
do tří měsíců nebo peněžitým trestem,
který se uplatňoval většinou. U
většího počtu zbraní se jelo
dál podle normy z roku 1961.
Přečiny byly ze zákona vypuštěny v roce 1990
takže se nedovolené držení jedné
zbraně dostalo do trestního zákona jako odstavec
1 a z držení jedné zbraně se stal
náhle trestný čin. V praxi se to často stejně
řešilo jako přestupek.
A teoreticky až
dvouletý trest může být i za tuto pistoli. Pokud
jich někdo bude mít bednu, mohou mu napařit i pět let.
Proč tak tvrdě?
Nový trestní zákon
vychází v době, kdy je
zdejší režim stabilizován a
nerýsuje se ani akutní
vnější ohrožení republiky či
násilné občanské nepokoje. Evropou
neobchází strašidlo komunismu.
Také o teroristech, kteří nosí na
hlavách ručníky, zatím u
nás příliš
neslýcháme. Člověk by tedy
předpokládal, že ani tresty za nedovolené
ozbrojování se nebudou nijak
zvlášť zpřísňovat a v
porovnání s minulostí budou v
horším případě srovnatelné.
Vždyť jsme humanisté a troubíme to do
celého světa. Jak vidíme v paragrafu
uvedeném na začátku, opak je pravdou. Kde jste za
Rakouska strážníků Bretschneiderů mohli dostat
maximálně tři měsíce, tam hrozí v
moderní demokratické společnosti dva roky! Kde
Rakousko vystačilo s hrozbou maximálně
jednoletého žaláře, tam evropsko
unijní humánní demokratický
stát hrozí pěti a dokonce osmi lety! Něco je
opravdu hodně špatně.
Předpokládám, že první důvod hrozby
tak vysokých trestů je tlak médií,
která jsou ze zbraní vždy hysterická.
Média navíc šíří
tezi, že zbraní držených na černo je
přinejmenším tolik jako
legálních. Možná je to pravda.
Zákonodárce tedy koná a
zpřísňuje, aby se pachatelé báli.
Druhý důvod je nepochybně také jistá
bezmoc (a vztek) státu vůči nelegálním
držitelům zbraní. Pokud majitel
nelegální zbraně někde neudělá
průšvih (střelba, vyhrožování,
neopatrný prodej…) a
nepřiláká tak pozornost mužů v
uniformách, prakticky jej lze dopadnout jen na
udání nebo v případě, že u něj policie
vykoná prohlídku pro nějaký
jiný trestný čin. On ale také tou na
černo drženou bouchačkou, pokud ji má jen kdesi za
trámem nijak zásadně
neškodí. Přesto zde hrozí
pořádný flastr.
Na skutečné zločince, kteří zbraněmi
zásobují podsvětí,
bývá naše policie
krátká. Pamatuji z nedávné
doby případ, kdy se takovýto borec,
oficiálně podnikatel v oboru zbraní, několik let
vyhýbal potrestání, ačkoli mu
dlouhá řada zbraní prokazatelně chyběla a
další přebývaly. A kdyby neumřel,
činil by tak pravděpodobně dosud. Pro mnohé byl za borce,
který s těmi policajty vy…….,
zatímco za starého Rakouska by s ním
slušná společnost prostě přestala komunikovat.
Sebeobrana a krajní
nouze
Pro držitele zbraní, kteří se hodlají
bránit osobám sociálně
nepřizpůsobitelným, čili grázlům a vagabundům
všeho druhu, je důležitá také definice
nutné obrany. Zde se nic nezlepšilo ani
nezměnilo. Tentýž text, který byl v
předchozím zákoně, byl
překopírován do nového a pro
větší přehlednost rozdělen do dvou odstavců,
které zní:
(1) Čin jinak trestný, kterým někdo
odvrací přímo hrozící nebo
trvající útok na zájem
chráněný trestním zákonem,
není trestným činem.
(2) Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně
nepřiměřená způsobu útoku.
Takže se bude zase zkoumat, jestli obrana byla přiměřená
nebo nepřiměřená a jestli způsob útoku byl
dostatečně brutální. Předpokládejme,
že aktivní vyšetřovatelé a
státní zástupci budou
nadále úspěšné
obránce stavět před soud, aby v poklidu soudní
budovy dny a týdny za pomoci znalců a expertů zkoumal
přiměřenost obrany, zatímco
nešťastník, na nějž byl útok veden, na
to měl v lepším případě několik vteřin
a dovolil si přežít. Řada soudů se však už
postavila na stranu obětí (a řada ne). Nicméně
parafrázujme anglického klasika, když
konstatujeme, že je lepší být souzen
třemi českými soudci než nesen šesti
českými hrobaři.
Prostým zkopírováním autoři
zákona převzali do nového předpisu i
ustanovení o krajní nouzi, které je
pro nás taktéž velmi důležité:
(1) Čin jinak trestný, kterým někdo
odvrací nebezpečí přímo
hrozící zájmu
chráněnému trestním
zákonem, není trestným činem.
(2) Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto
nebezpečí za daných okolností
odvrátit jinak anebo způsobený
následek je zřejmě stejně závažný nebo
ještě závažnější než ten,
který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí
hrozilo, povinen je snášet.
Tento článek
vyšel ve
Střelecké revui číslo 2/2010. Vzhledem k
tvůrčímu
potenciálu našich
zákonodárců-přílepkářů může
být v
tuto chvíli už všechno jinak.
Střelecká
revue
|
| |
|
| |
|
Hodnocení článku
|
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0
|
|
|
