Moderní zbraně: Zralí muži a mimino
Posted on Thursday, 12. October 2017 @ 00:00:00 CEST od Jan_Tetřev
Ačkoli
jsem je v době
jejich začátků považoval za něco, s čím
pravověrný příznivec zbraní
nemá
ztrácet čas, už nějakou dobu sleduji dění kolem
airsoftových zbraní. Důvodů je
hned několik. Ten nejdůležitější pochopitelně je,
že nemám peněz nazbyt. A
ostré zbraně i jejich provoz něco stojí. Poměrně
dost peněz i času. Navíc se
s nimi nedá střílet všude.
Taky
chci mít pro radost
zbraně, se kterými mne každou chvíli nebude
prudit policie. Prodlužování
zbrojáku, nošení zbraní ke
kontrole, příspěvek doktorské mafii za
razítko
v hodnotě pětistovky (v čekárně půlden, odbyto za
pět minut), zabezpečení
a hromada dalších povinností.
Očekávám, že přibudou další.
V posledních
letech
jsem odprodával svůj arzenál pistolí a
opakovaček a ponechal si jen kousky, bez
kterých se správný muž prostě neobejde
a odnese si je, pokud možno, do hrobu
(P.08, Colt 1911 A1, Colt SAA, CZ 75, Mauser 98k a pár
dalších).
Pak
jsem sledoval, co se píše o airsoftu. Zřejmě to
bude obor činnosti, kterému se
věnuje hodně tisíc převážně mladých
lidí. Alespoň se to tak jeví na první
pohled. Domníval jsem se proto, že se
v airsoftové prodejně budu vyjímat
jako praotec Čech na diskotéce. Ale prodavači
v prodejnách, které jsem za
účelem bohapusté čumendy
navštívil, nebyli vždycky holobrádci.
Také mnozí z
těch před pultem byli starší než já ve
svých pětačtyřiceti. I dospěl jsem
k závěru, že zralý muž po
čtyřicítce a airsoft se mohou a moje důstojnost
nedojde újmy.
Článek
ve Střelecké revui číslo 3/2010 mne přivedl na
myšlenku, že můj vstup do světa
airsoftu bude impozantní. Žádná
pistole, žádná útočná či
jaká puška, ale hned
kulomet. Na ostrý mi výjimku nikdy nedali, tak si
alespoň bez výjimky pořídím
mašinkvér v airsoftu.
Moje
volba padla na Minimi, které mají
airsofťáci evidentně v oblibě a tudíž je
k dispozici v řadě variant včetně těch
levnějších tak akorát pro mne.
Navíc je to evidentně odzkoušené.
Udivuje mne, že airsoftové firmy dosud
nepřišly v naším kulometem
vz.26 nebo s Brenem. Hodnotný by jistě byl
také airsoftový Maxim, ale pokud by byl
kovový, tak by byl za trest. Onehdá
jsme přenášeli jeden originál a
Rusové za války byli podle mne
chudáci. Takže
Maxima v airsoftu asi ne.
Nákup
kulometu Minimi nebo airsofťácky mimina, jsem nakonec učinil
u firmy Bohemia Air
Soft a přes internet si vybral kulomet M249 od firmy STTi. Cena 7350
Kč, plus
k tomu baterie, nabíječka a kuličky. Do
určeného rozpočtu 10000 jsem se
tudíž s rezervou vešel.
Firma
objednávku potvrdila a ještě se zeptala, zda
k baterce nechci redukci. Proč?
Já chci plný výkon, tak proč něco
redukovat? Takže nikoli.
Dorazil
balík, ve kterém bylo všechno, co jsem
objednal. Mašinkvér z lehkých
kovů
a oceli byl uložen v nepotištěném
přepravním pouzdru z polystyrenu.
Zásobník ležel vedle kulometu.
Zásobník
se nemusí plnit při odejmutí víka,
ale má dobře dostupný
plnící otvor zakrytý
šoupátkem. Chvilku nám trvalo, než
jsme na to přišli.
Jako
airsoftový Neználek jsem ke
zprovoznění zbraně povolal dva kamarády,
kteří mají
šikovné ruce a hlavně jim
nezůstávají v rukou ulomené
součástky zbraní.
Navíc „to“ chtěli taky zkusit.
Takže
prvně nabijeme baterku. Nabíječka je
krásná, baterka vypadá
fórově, ale tak
vypadají všechny baterky, co jsem po
prodejnách viděl. Eleganci baterek do
mobilu nemají.
Nějak
se nám ovšem nedařilo propojit baterku
s nabíječkou. Prostě k sobě ty
konektory (a nabíječka jich měla
široký výběr) nepasovaly. Pohled do
internetové diskuse prokázal, že je to
běžná záležitost a že ta redukce, kterou
mi obchodník z BAS nabízel, byla
právě na tohle. Poučení pro
příště, že ti
lidé vědí, o čem mluví. Tak
následoval pochod do místní prodejny
s airsoftovým materiálem.
Blondýna za pultem rázem věděla, která
uhodila.
Zkoušela moje součástky propojit, aby nakonec
odběhla s mojí baterkou a
konektorem nabíječky za odborníkem
v zákulisí a vše mi přinesla
propojené.
Výborně. Zase vše rozpojila, položila redukci do
skrumáže jiných na pultě a podala
mi jeden pytlík. Další
osudová chyba! Po příchodu domů (2 km)
jsem zjistil, že mi
z hromádky dala nesprávnou redukci.
Druhý vstup do airsoftové prodejny již
připomínal invazi, za pultem stál majitel a
blondýna byla ukryta za plentou.
Konečně tedy redukce!
Po
odejmutí víka zásobníku
zjistíte, že potřebujete ještě tužkové
baterky.
Zkušení airsofťáci vědí,
ale laika to hned tak nenapadne.
Po
nabití baterie (přes 2 hodiny) jsme se
podívali celé zbrani na zoubek.
Návod k použití byl velmi
stručný,
obrázkový, ale příprava zbraně
k palbě se sním dala zvládnout. Je
jednoduchá.
Baterii
jsme bez problémů umístili do
předpažbí. To jde odejmout poměrně ztuha, ale
zase nevypadává, když nechcete.
Nyní
zřejmě bude nutno naládovat kuličky do
zásobníku. Po jeho otevření se
ukázalo,
že sám zásobník si
žádá další baterky,
tentokrát tužkové. Pro
zkušeného je to
samozřejmost, pro začátečníka
překvapení. Ale tužkovky doma byly. Navíc jsme
zjistili, že zásobník má
šoupátko, které odkryje
nabíjecí otvor, takže se
nemusí stále sundávat víko
zásobníku. Ale díky tomu
sejmutí víka jsme zase
zjistili, že potřebujeme ty tužkovky.
Propojili
jsme tedy kulomet se zásobníkem,
zmáčkli vypínač ně dně
zásobníku a zásobník se
chrochtavě natlakoval kuličkami. Jak se to děje, to nevím,
ale funguje to. Vše
bylo připraveno k palbě. K oknu a honem zkusit
pokropit protější
střechu (naši). Při prvním
zmáčknutí spouště se nic nedělo,
respektive
mechanismus běhal a kuličky nesvištěly. Ale po
otočení s kroužkem hop-up
se vše v dobré obrátilo a
druhý pokus pokropil střechu kuličkami.
Nyní
tedy hurá na zahradu obklopenou
k naší radosti cihlovou zdí.
Jako
provizorní terč posloužila krabice od notebooku, do
které se napěchovala
netkaná textilie s funkcí lapače. Terč
stál na židli. První rány krabici bez
textilu na deset metrů probily naskrz, takže textilie uvnitř byla
potřebná. Aby
bylo veselo, kolega jako terč poskytl fotografii všeobecně
oblíbené nadřízené
pracovnice. Možná morbidní, ale ta
paní si zaslouží horší
věci. Záhy byla na
hadry, ale fotek bylo víc…
Naše
zbraň střílela poněkud vlevo. To se odladilo
přenastavením hledí.
Střelba
z kulometu byla bezproblémová, ačkoli
chod spouště je velice dlouhý.
Kamarád-sportovní střelec nebyl
spouští nadšen, ale kulomet
není terčovnice.
Navíc člověk si záhy zvykne a trefuje.
Hledí si vyžádalo nastavení, protože
původně šlo všechno hodně doleva. Při střelbě
vleže na cca 12 metrů
s původními
dioptrickými mířidly se zásahy
zkušeného střelce rychle dostaly do kruhu o
průměru 5
cm
a méně. Vleže
to nebyl problém, při
střelbě vstoje to zvládli je ti
silnější. Slabší kropili
poněkud víc. Nemaje
řemen, musel střelec držet zbraň zdola za
zásobník.
Před střelbou
na terč vzdálený 40 kroků.
Kuličky už byly v závěru letu
pomalejší, ale cíl zasahovaly velmi
slušně.
Pak
přišly na řadu padací terčíky
v podobě krabiček od všeho možného od
sirek
po zubní pasty, které poskytlo
drancování přilehlých
obytných prostor.
Provizorní terče se spolehlivě řítily
v proudu střel. V příjemném
odpoledni jich padlo opravdu hodně. S rostoucí
vzdáleností pochopitelně
klesala energie střel, ale ještě na 40 kroků jsme krabici od
notebooku
zasahovali tam, kam jsme chtěli. S podvečerním
chladnem jsme zahradu
opustili, uzavřeli všechny vchody a následně
ostřelovali připravené terče
z okna domu z výšky
prvního patra. Velká zábava a
možná krok na cestě
od prostého střílení
k hraní.
Celé
střílení potvrdilo, že airsoftový
kulomet je vhodná zbraň také na střelbu pro
zábavu. Za odpoledne jsme vystříleli odhadem přes
tisíc kuliček a ta levná
zbraň dokázala naši nenáročnou
společnost opravdu pobavit.
Tento
článek vyšel ve Střelecké revui
číslo 9/2010.
Střelecká
revue
|
| |
|
| |
|
Hodnocení článku
|
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0
|
|
|
