TESÁKY ZA CÍSAŘE PÁNA
Datum: Pátek, 22. září 2017 @ 00:00:00 CEST
Téma: Články


Za časů Milouše Jakeše neblahé paměti byla nám coby studentům naordinována návštěva Muzea revolučních tradic v Hradci Králové (zkratka MRT). Nikdy nezapomenu na průvodce-soudruha, který nám vyprávěl o „imperialistické“ válce roku 1866 a ukazoval nám údajnou šavli rakouského jezdectva. Ve vitrině, ke které směřovala jeho ruka, však visel rakouský ženijní tesák vzor 1853.

Na moji připomínku, že se docela jistě nejedná o jezdeckou šavli, reagoval soudruh průvodce velmi podrážděně, neb diskutovat o pravdách stranou zjevených se nesmí.

Vojenské tesáky patří zcela jistě k zajímavým sbírkovým předmětům. Najdeme je skoro v každé muzejní sbírce zbraní a může se jimi pochlubit řada soukromých sběratelů. Nejčastěji se na našem území pochopitelně vyskytují tesáky rakouské, respektive rakousko-uherské provenience.
Ve výzbroji technických jednotek, kterým se v rakouské armádě říkalo pionýři nebo sapéři (vzpomeňme na sapéra Vodičku ze Švejka), by představovala klasická šavle v zásadě zbytečnost. U těchto jednotek se předpokládal přímý kontakt s nepřítelem spíš výjimečně a víc než šavličku potřebovali vojáci nástroj, který by jim umožnil něco přeseknout, opracovat kus dřeva a podobně.

tesák
Těžší a lehčí provedení tesáku vzor 1853 (1853/62). Délka obou zbraní je takřka shodná. Liší se jen šířkou čepele a pochopitelně rozměry pochvy.

Práce na vývoji tesáku pro rakouské sapéry probíhaly už někdy v letech 1846 až 1847. Ačkoli vznikal tesák, v oficiální terminologii se stále mluvilo o šavli (Pioniersäbel). Protože za napoleonských válek a krátce po nich se v Evropě (Francie) objevily poměrně nepraktické tesáky, jejichž tvar vycházel z antických mečů, bylo v roce 1847 v každé setnině sapérů několik mužů zkušebně vybaveno tesáky tohoto druhu s pilovým hřbetem čepele, ale to bylo všechno.
Poněkud úspěšnější, ale stále ještě neúspěšný byl plukovník baron s typicky německým jménem Schlechta. Ten se pokusil vytvořit opět tesák s pilovým hřbetem čepele. Zuby však nebyly na celé délce hřbetu. V hrotu čepele jeho zbraně byl otvor, který měl sloužit k upevnění druhé rukojeti a ze zbraně se tak stala dvojmužná pila nebo alespoň pila, kterou byly možno držet oběma rukama. Vlastní rukojeť byla rohovinová, rýhovaná, se zahnutou hlavicí napodobující šavle uherské provenience. Jenomže rakouští pionýři již v té době měli ve výzbroji pily, takže Schlechtův nápad byl poněkud mimo mísu a zbraň snad dostaly dvě setniny.
V roce 1847 byl proto narychlo zaveden velmi jednoduchý tesák vzor 1847 s masivní širokou čepelí. V revolučních letech 1848 bylo těchto zbraní vydáno 5500, ale ukázalo se, že mají špatně upevněné střenky rukojeti a stále to není ono.

tesák
Na pravé straně čepele tesáku vzor 1853 je výrazný výbrus.


tesák


Vzor 1853
Po skončení revoluce vývoj tesáku pokračoval dál a výsledkem byl pionýrský tesák (Pioniersäbel) M.1853. Od svého předchůdce se výrazně odlišoval již čepelí. Zůstala sice velmi masivní, ale především neměla na hřbetě pilové ostří. Na jedné straně měla výbrus a na druhé nikoli. Čepele bývají na dobře dochovaných originálech niklované. Na čepelích občas najdeme i značení výrobce a přejímací značku armády s posledním dvojčíslím letopočtu převzetí armádou.
Rukojeť má dvě střenky, které jsou zaoblené a lépe se tudíž drží v ruce. Pro někoho je však tato rukojeť příliš malá. Střenky jsou k řapu rukojeti připevněny čtyřmi nýty a rukojeť je zakončena zahnutou hlavicí. Střenky se vyráběly z rohoviny, kterou v roce 1889 nahradilo dřevo. Mnoho tesáků s dřevěnými střenkami se ale zřejmě nevyrobilo.

Příčka je kvadratická a veškeré kování zbraně je železné. Na příčce se občas objevuje značení jednotek.
Pochva na tuto zbraň je dřevěná, potažená černou lesklou kůží. Kování je ocelové. Závěsníky na opasek jsou z černé, jindy z hnědé kůže podobné kvality jako pochva. Kůže závěsníku byla podšitá textilií, která však na většině dochovaných závěsníků chybí, neboť padla za oběť molům či opotřebení.
Rozeznáváme v zásadě dvě základní provedení těchto tesáků. Jedno má opravdu masivní čepel o šířce 55 mm, druhé má čepel subtilnější, širokou jen kolem 35-36 mm.
Dochované tesáky tohoto vzoru se v drobnostech liší a různá je i kvalita provedení.
Zbraň byla oběžníkem z 8. února 1853 přidělena příslušníkům ženijních a pionýrských pluků a tesařům pěších a mysliveckých jednotek. Některé varianty tesáků, určené pro tesaře, mají údajně pilovitý hřbet.
Od roku 1860 byl tesák přidělen některým dělostřelcům. Údajně po drobných úpravách ho od roku 1862 dostalo vozatajstvo, roku 1868 zdravotnické jednotky a roku 1871 posluchači Vojenské technické školy a Vojenské technické akademie.
Malý problém se objevuje v určení vzoru těchto tesáků. U nás se díky publikaci Petra Konopiského a Petra Moudrého z roku 1992 vžilo označení  vzoru1853/62. Rakouští badatelé M.Christian Ortner a Erich Artlieb prosazují pouze označení vzor 1853 (M.1853). Někteří zájemci a sběratelé označují zbraň se širokou čepelí jako vzor 1853 a zbraň s užší čepelí za vzor 1862.
Tyto tesáky rakouští vojáci používali ještě na počátku I. světové války. Jenomže výroba nových exemplářů byla stále obtížnější. Pěkná zbraň byla drahá a náročná na lidskou práci. Takže bylo nutno hledat náhradu.


tesák 1915
Dvě různá provedení tesáku vz. 1915 se  na první pohled liší tvarem rukojeti

Nouzový tesák
Vznikl tesák vzor 1915 (M.1915)-klasická ukázka nouzové válečné výroby. Masivní čepel je bez výbrusu, o niklování si můžeme nechat jenom zdát. Zpracování čepele není nijak precizní. Jen zřídka se na ní objeví plné značení výrobce (Grasser, Zelinka). Příčka je esovitá, ohýbaná a nese dobře viditelné stopy hrubého opracování.

tesák 1915
Čepel tesáku vz. 1915 je bez výbrusu. Provedení je velmi prosté, ale účelné.

K řapu rukojeti se buď přivařovala nebo pájela mosazí. Rukojeť je ořechová, počet nýtů se snížil na tři. Tvar rukojeti se podle výrobce mírně liší, stejně jako kvalita použitého dřeva. Pochva je důkladná, ocelová, zpravidla opatřená šedým nátěrem, označovaným jako Zita. Na jejím nosci se občas objeví značení výrobce v podobě dvou písmen.
Ale celek je plně funkční. Nosil se v závěsníku z hnědé kůže. Informace o nouzových závěsnících z textilií, jaké se používaly u bodáků, pro tuto nouzovou zbraň nemáme.

tesák
Zatímco na čepelích tesáků vz. 1915 se občas setkáme se signaturou výrobce, na jejich pochvách většinou není nic nebo jen pouhá značka na nosci

Předměty na fotografiích v tomto článku pocházejí ze sbírek Východočeského muzea v Pardubicích.

Tento článek vyšel ve Střelecké revui číslo 9/2009.


Střelecká revue
Střelecká revue









Tento článek najdete na Mgr. Jan Tetřev-Informační server přátel zbraní
http://www.guns-info.cz

Adresa tohoto článku je:
http://www.guns-info.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=3153